Hrad Rabí
Hrad vzdálený cca 14 km od "Račánku" - to je zase nejrozsáhlejší hradní zřícenina v Čechách - zdálky ani moc jako zřícenina nepůsobí. Také tam leccos uvidíte i uslyšíte. Letních koncertů i představení šermířských skupin je na Rábí přes léto vždycky spousta. Potkat se tam můžete i se sokolníky a jejich okřídlenými přáteli - dravci.
A víte, že podle pověsti přišel Jan Žižka pod Rábím o své druhé oko? Vy se bát nemusíte - útokem Vás může vzít jen nabídka všeho možného - zajímavého i dobrého - při některém ze "středověkých" trhů - i ty bývají na Rábí, když se "strefíte" do správného data.
Historie objektu:
Zakladatele hradu Rábí neznáme. Vše se však zdá nasvědčovat tomu, že původně malý hrad postavili nejpozději v první třetině 14. století páni z Budětic, kteří patřili k významnému jihočeskému rodu pánů z Velhartic. Domněnku některých badatelů, že je hrad řádově o sto let starší, se nepodařilo doložit. První přímá zpráva o Rábí je dokonce až z roku 1380, kdy hrad držel Půta Švihovský z Rýzmberka. Jak Švihovští Rábí získali, není známo; je však skutečností, že prakticky celá historie existence hradu je s tímto významným českým rodem svázána. Okolo roku 1400 Švihovští Rábí rozšířili a opevnili, takže byl pak považován za jedno z nejpevnějších míst v Čechách. Proto se sem také za husitských válek, kdy byl majitelem hradu Jan Švihovský, stahovali katolíci z širokého okolí i se svým majetkem. Jejich víra v pevnost hradu však nedošla potvrzení, protože hrad dvakrát dobylo husitské vojsko v čele se samotným Janem Žižkou z Trocnova. Poprvé na jaře roku 1420, kdy se hrad vzdal téměř bez boje; husité pak ukořistěné cennosti před hradem spálili a s nimi upálili i sedm zajatých kněží. Druhé dobývání Rábí v létě 1421 již bylo mnohem urputnější a pro samotného Žižku se stalo doslova pohromou, protože zde přišel o své druhé oko. Legenda praví, že Přibík Kocovský, jeden z obránců hradu, zasáhl šípem hrušku, pod níž Žižka stál, a z této hrušky odlétla Tříska tak nešťastně, že jej zasáhla do jeho jediného vidoucího oka. Moderní výzkumy pravdivost legendy potvrdit nemohou, ukazují však, že na Žižkovo pravé oko byl zřejmě veden úder tupým předmětem. Tak jako tak, slavný vojevůdce velmi pravděpodobně oslepl docela. Hrad Rábí zůstal v držení Švihovských i po husitských válkách; po roce 1479 jej držel Půta, který zastával úřad zemského sudího a patřil k nejbohatším velmožům země. On také zahájil velmi nákladnou přestavbu Rábí, kterou mělo hradní opevnění udržet krok s velmi rychle se rozvíjející obléhací technikou. Tato přestavba, jejíž duší byl slavný architekt Benedikt Rejt, byla však finančně tak náročná, že přispěla k faktickému finančnímu úpadku Švihovských. Ti byli nakonec nuceni svůj rodový majetek včetně Rábí v roce 1549 prodat, čímž začal postupný úpadek hradu. Majitelé se pak střídali a za Viléma z Rožmberka již hrad sloužil jen jako sídlo úřednictva. Zkázu již téměř pustého Rábí dovršili za třicetileté války Mansfeldovi vojáci, kteří je vydrancovali a zpustošili. Posledními šlechtickými majiteli pustého hradu byli od roku 1708 páni z Lamberka. Od nich získal roku 1920 zříceninu bezplatně Spolek pro zachování uměleckých, historických a přírodních památek v Horažďovicích, který na hradě provedl první zabezpečovací práce. V opravách se pak dlouhodobě pokračovalo za státního vlastnictví po roce 1945. V současnosti je tato hodnotná památka přístupná veřejnosti.
Exteriér, stavební vývoj: Hrad Rábí stojí na nevýrazném návrší nad stejnojmenným městečkem nedaleko Sušice. Rozsáhlý areál má nepravidelný půdorys s orientací jih - severovýchod. Nejstarší částí hradu je stísněné jádro s mohutným donjonem na půdorysu obdélníka téměř 13 x 19 m. Vstup do donjonu byl možný v druhém patře po můstku, jehož poslední část byla padací a který byl k věži přiveden z protější věžovité stavby lichoběžníkového půdorysu, vystupující na severu z obrysu okružní hradby jádra. Druhé patro velké věže vyplňovala obytná síň; obydlí samotného hradního pána zabíralo patro třetí. Brána do jádra se nacházela v jihovýchodním rohu jeho jinak téměř oválné okružní hradby; příchozí tak musel obejít téměř tři čtvrtiny obvodu velké věže, aby se vůbec dostal k již zmíněné vstupní lichoběžníkové stavbě. Na východě k jádru přiléhalo malé předhradí téměř trojúhelníkového tvaru. Na předhradí byla vyhloubena studna. Zřejmě koncem 14. století byla do předhradí umístěna pod skálu v sousedství studny nízká hospodářská budova a zároveň byl hrad rozšířen o další přehradí s dvěma hranolovými nárožními věžemi. Snad již z této doby pochází základ traktu při západní hradbě nového předhradí, zvaného později Staré pokoje. Obě předhradí byla propojena bránou v hranolové věži. Před prvním předhradím už zřejmě býval pouze příkop a val; pro domněnku, že i prostor pozdějšího pozdně gotického předhradí byl již tehdy nějak ohrazen či opevněn, není důkazu.
Přibližně v této podobě přečkalo Rábí téměř celé 15. století a výrazné změny doznalo až za rozsáhlé pozdně gotické přestavby na jeho sklonku a počátkem století 16.. Relativně nejmenších změn doznalo jádro, kde k nim ostatně ani nebyl příliš velký prostor: obytná věž byla doplněna o malou patrovou budovu a několik velkých oken, vstupní lichoběžníková stavba dostala nové nejvyšší patro se třemi velkými arkýři a samotná brána do jádra byla začleněna do nové obdélníkové budovy přístupné pouze po rampě z kdysi nejstaršího předhradí. Celou tuto část hradu vyplnila mohutná budova tzv. Nových pokojů, která přesáhla i do prostoru prvního předhradí, kde pohltila starší hranolovou nárožní věž na východě areálu. Nové pokoje byly podsklepeny a v patře přístupném po kamenném schodišti měly dva velké sály, k jednomu z nichž se připojovala arkýřová kaple. Není sporu, že objekt Nových pokojů představoval razantní rozšíření obytného komfortu hradu na přelomu 15. a 16. století. Při západní hradbě prvního předhradí byly rozšířeny Staré pokoje, zahrnující i černou kuchyni. Čelo předhradí zaplnila nová obdélníková budova a velká nádrž na vodu v jejím sousedství. Snad nejmarkantnější změnu však prodělalo hradní opevnění. Při východní hradbě starého předhradí, poblíž Nových pokojů, byla zbudována bateriová věž půlkruhového půdorysu a na jihu, západě a severu obklopilo celý areál mimořádně mohutné pozdně gotické opevnění. Jeho základ tvoří několik metrů silná zeď s hrázděným ochozem na koruně, kde bylo možno postavit i děla velkých ráží. Druhá řada děl mohla být umístěna za hradbou samotnou, což dokládají v ní proražené klíčové střílny. Na jihu a západě nahrazovala tato impozantní hradba starší val a byla zde doplněna o dvě dělostřelecké bašty, z nichž ta větší má polygonální tvar; na severu a severovýchodě pak byl val zrušen a hradební zeď zde vytvářela další předhradí, uzavřené na východě obrovským torionem a k němu přiléhající mohutnou dělostřeleckou baštou. Při patě torionu, zcela na východě, je příhrádek, jímž procházela cesta do pozdně gotického předhradí. Vstup do předhradí má formu průjezdu v hranolové věži. Příhrádek sám byl ještě jednou branou předělen a před ním vznikly dvě subtilní pozorovací hranolové věže. Součástí obrany vstupní části se stal i starý gotický kostel Nejsvětější trojice, nově přístupný z torionu můstkem v patře. Velmi kvalitní opevnění hradu nebylo pro svou nákladnost nikdy dokončeno, jak o tom svědčí jednak východní strana areálu, jednak slabá příčná hradba zakončující pozdně gotickou hradu na jihojihovýchodě; ta nebyla jistě původně zamýšlena jinak než pouze jako dočasné provizorium.